Magdalena Bartoňová

Magdalena získala angažmá v divadle jako profesionální herečka již ve svých 16-ti letech. Na konkurz jí tehdy poslala její učitelka z dramatického kroužku ZUŠ Noemi Zárubová. Jak sama často říká „Noemi mě zachránila!“. Byla to právě Noemi, která si přizvala ke spolupráci v ZUŠ i takové osobnosti jako Ctibor Turba, který jednoznačně ovlivnil směrování tehdy čtrnáctileté Magdaleny. Velkým vliv měl tehdy i Jan Borna, i k němu chodila Magdalena do dětského dramatického kroužku. Úprk z elektrotechnické školy (životní omyl!) do angažmá divadla Radost byl skutečnou spásou v profesním životě. Během angažmá v divadle Radost hostovala i v jiných divadlech. V Národním divadle Brno si zahrála hlavní roli Mytyl v pohádce Modrý pták, kterou režíroval legendární režisér Peter Sherhaufer.

Naprosto zásadní byla dlouholetá spolupráce s divadlem Pro100r, jež dosáhlo mekky všech amatérských divadel, kterou je přehlídka v Monacu, v Monte Carlu. Tam vznikla spolupráce s divadelním souborem z Caracasu. Na přehlídce ve Venezuele získala cenu za nejlepší výkon ve vedlejší roli. Pozoruhodná je určitě její všestrannost. Angažovala se nejen v divadlech, ale i v několika hudebních kapelách, jako bubenice. Literární cit pak uplatnila v divadelním časopise a při úpravách dialogů pro dabing, čemuž se věnuje už léta na mateřské dovolené. Ani kreslení ji nenechalo chladnou. Uplatnila se i jako ilustrátorka pracovních sešitů pro vydavatelství Nová škola Brno. Stala se součástí spolku několika žen, které pořádaly společné výstavy, ve foyeru Janáčkova divadla, v katakombách divadla Husa na provázku, v Moravském Krumlově atd.

Po deseti letech rušného uměleckého života přišla na řadu rodina. Jsou ovšem typy lidí, kteří jdou do všeho „po hlavě“ a mezi ně určitě Magdalena patří: „Když rodina, tak pořádná!“ během patnácti let se manželům Bartoňovým narodilo sedm synů. Mateřská dovolená se tím pádem trochu protáhla. Taková rodina potřebuje mnoho prostoru a proto nastalo velké stěhování. Kam? Do Krkonoš, do manželova rodiště. Jenže jak se vrátit ke své profesi, když žijete v horách? A pak se objevila Honzula. Stejně praštěná holka, která léta trávila v divadle Orfeus a hlavně ochotná se pustit do vlastního divadla. Zkrátka našla se spřízněná duše; Honzula (Jana  Lukeš). A tak vzniklo divadlo Puk. Divadlo se však otevřelo i dalším lidem, kteří postupně přicházejí a obohacují divadlo Puk.

Nastal čas využití všech nashromážděných zkušeností. Výtvarných, literárních, divadelních i hudebních. Manžel je přece taky herec a navíc muzikant a autor, který již má na kontě hudbu k několika divadelním představením. Tím pádem je postaráno o originální hudbu, dospívající děti poslouží jako interpreti, zastoupení hudebních nástrojů už je docela pestré – to všechno se hodí při tvorbě zcela nových divadelních představení. A v neposlední řadě se manželovy schopnosti grafika hodily k tvorbě těchto stránek, plakátů a veškeré grafiky.

Magdalena měla vždy blízko k dětem. Jako sestra svých mladších sourozenců, jako herečka v divadelních představení, jako tvůrce učebnicových materiálů, jako rádkyně ve skautu, jako učitelka v domácím vzdělávání svých dětí a v neposlední řadě jako učitelka MŠ.

Jana Lukeš

rozená Vodseďálková se narodila do rodiny básníka a vzduchoplavce Ivo Voseďálka. Celé dětství bylo poznamenáno touto zálibou obou rodičů. Balóny obklopovaly a řídily chod celé domácnosti. Jana (řečená Honza) vystudovala strojní průmyslovku a poté školu um.designu obor hračka, loutka a maska. Výtvarný cit a posedlost kutilstvím od útlého věku, uplatnila nejdříve při práci se svým otcem, který díky své profesi konstruktéra plynových balonů často spolupracoval s filmaři. Později se práce rozšířila o výrobu všemožných nafukovacích objektů pro sochaře či hudebníky. Jmenujme např. Instalace Noční Hlídač od Milana Caise na Goethe Institutu, sochy Lukáše Rittsteina Holubička a Závojnatka byly vystaveny ve Veletržním paláci. Ze spolupráce s kapelami na nafukovacích objektech to byly kapely např. Yoyo band, Tata bojs nebo Kašpárek v rohlíku. Souběžně se studiem, začala Jana spolupracovat s divadlem Orfeus principála Radima Vašinky. V tomto souboru byla ze začátku Jana využívána na role naivek a později více jako kostýmní výtvarnice. V současné době je profesí restaurátorka v oboru polychromie a pozlacování, ale divadlu a kostýmnímu návrhářství se věnuje stále. Po příchodu dvou holčiček do života této výtvarnice se jí otevřel další prostor pro tvorbu a to svět pohádek. Díky zalíbení v tvorbě Daisy Mrázkové se propojila i chuť spolupracovat s Magdalenou Bartoňovou a pustit se do dobrodružství objevování loutkově profese..

Adam Bartoň

Na konzervatoři v Ostravě vystudoval herectví a také se tomuto povolání profesionálně mnoho let věnoval, především v angažmá v Divadle Radost. Jak sám říká, vždy ho více než herectví přitahovala hudba a tak začal už během studií skládat své první scénické hudby. Mezi prvními byla hudba k představení Anežka Česká, kterou ve světové premiéře uvedlo Divadlo Havířov. V divadle Radost pak složil hudbu k představení Sněhurka a další scénické hudby pro řadu dalších scén, např. Divadlo Polárka nebo Divadlo Koráb. V té době si začal doplňovat odborné vzdělání v kompozici u vynikajícího českého skladatele soudobé hudby Pavla Smutného. Posléze se začal věnovat své druhé největší vášni – grafice a zároveň se odstěhoval s rodinou do rodných Krkonoš. Zde začal úzce spolupracovat s nejstarším ochotnickým spolkem u nás, Divadelním spolkem Krakonoš, kterému pomohl s hudebním nastudováním mnoha inscenací, z nichž obzvlášť inscenace Malované na skle vynikala originálním hudebním aranžmá a získala mnoho ocenění, včetně účasti na prestižním festivalu Jiráskův Hronov.

Mnoho let se věnuje nahrávání mluveného slova ve vlastním Studiu Vox, ve kterém vyšlo již několik desítek CD. Nelze pominout ani působení v hudebních skupinách Krleš (originální tvorba a písně Toma Waitse) a Šprušle (originální literárně hudební těleso, které upoutalo pozornost vydáním CD „Písničky z hrnce“).

Co je pro Adama, jako skladatele typické? Určitě hudební poctivost a výrazná melodičnost. Zásadně se vyhýbá elektronickým berličkám i když jde o představení „jen“ do školky. Vždycky si sežene muzikanty, pozve je do studia, vypiluje s nimi všechny party a dlouho do noci pak s mistrem zvuku míchá a míchá… v Divadle Puk můžete ochutnat!